Jan Smetana byl český malíř, grafik a pedagog. V roce 1936 začal studovat na ČVUT v Praze na fakultě architektury u Oldřicha Blažíčka, Karla Pokorného a Cyrila Boudy. Dne 17. listopadu 1939 byl Jan Smetana zatčen gestapem, v zajetí byl do dubna 1940. V roce 1941 začal Jan Smetana studovat na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru u profesora Antonína Strnadela, kde zůstal jeden rok. Po skončení války vysokou školu dokončil. V letech 1967 - 1983 působil Jan Smetana jako pedagog na Akademii výtvarných umění v ateliéru pro figurální a krajinářskou malbu. Jan Smetana byl členem skupiny 42, dále byl členem Výtvarného odboru Umělecké besedy v Praze, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, později se stal členem skupiny 58. Velkou inspirací Janu Smetanovi byl i pobyt v Paříži, kde se věnoval motivům plynových lamp, nábřeží, kaváren a bister. Od konce 70. let v jeho tvorbě sílí prvky dynamičnosti a výraznější barevnosti. 

Při zachycování měst a městského prostředí nezůstal Jan Smetana pouze u Prahy, ale inspirací mu byl také pobyt právě v Paříži. Jan Smetana byl mnohokrát zaujat konkrétním tématem, kterému se věnoval jak v kresbě, tak i v grafice. Jedním z takových bylo i téma plynových lamp. V tomto případě byl Smetana velmi fascinován především světlem, které tato lampa vydávala. Toto světlo na něj působilo mnohem intenzivněji a kouzelněji než klasické osvětlení. Dalším stěžejním tématem u něj byl jarní déšť. Zde si Smetana velmi pohrával s možnostmi hry jemných barev, prosvětlených pročištěným vzduchem. Ve všech dílech Smetany je ale stále velmi patrná geometrie nebo alespoň některé její prvky. V padesátých letech, v době silného ideologického tlaku, se Smetana věnoval malbě klasické krajiny. Ovšem toto nebyl směr a témata, s nimiž by se Smetana vnitřně ztotožňoval. V šedesátých letech se jeho malba stala sytější a hutnější. Kresba a kontura pomocí černých a jiných velmi tmavých odstínů u něj dominovala. V sedmdesátých letech se silným tématem jeho tvorby stala jeho zahrada. Můžeme zde pozorovat bohatou barevnou škálu, nový způsob kladení barevných polí. Obrazy z tohoto období jsou velmi dynamické a plné energie. U tvorby Jana Smetany je velmi zajímavá také jeho inspirace hudbou a literaturou. Přesto, že Smetana byl malíř a výtvarník, byl i velkým milovníkem vážné hudby. Při tvorbě ve svém ateliéru poslouchal skladby hudebních velikánů (například Igor Stravinskij nebo Leoš Janáček).

Od poloviny roku 1978 začala jeho tvorba nabírat zcela nové rozměry. Jeho plátna začala být dynamičtější. Jeho rukopis akčnější a barevná škála začala obsahovat výraznější a jasnější barvy. V tomto období začínal opět zesilovat podíl kresby. Tu kombinoval s koláží nebo tvořil koláže samotné. V osmdesátých letech se u něj opět velmi projevuje vliv kresby a je zde silně zastoupena technika obtisku. Smetana velmi často obtiskoval čistou látku na vrstvu barvy nanesenou na plátno. V devadesátých letech prosazoval důraz na sytost barvy v jejich základních odstínech. Velmi velký podíl v jeho tvorbě v tomto období nesou obrazy s černým pozadím, z nichž jasně vystupují barevné plochy, figury, předměty a symboly.

Ke dni 31. 12. 1983 ukončil na vlastní žádost pedagogickou činnost na AVU. O tři roky ukončil svou činnost na AVU úplně kvůli narůstajícím rozdílným názorům mezi ním a nově příchozími studenty. Uchýlil se znovu do klidu svého ateliéru a věnoval se již jen vlastní tvorbě.