Vladimír Novák byl český malíř a grafik. V letech 1963 - 1967 studoval na Střední odborné škole výtvarné v Praze. Pražskou Akademii výtvarných umění navštěvoval v letech 1967 - 1973, ateliér monumentální malby u prof. Arnošta Paderlíka. Kromě toho navštěvoval na AVU školu grafiky, kde působil Jiří John a do roku 1970 ji vedl Vojtěch Tittelbach.

V roce 1987 se stal jedním ze zakládajících členů volného seskupení 12/15: Pozdě, ale přece. 

Vladimír Novák podával s nezvyklou naléhavostí a obdivuhodným malířským přednesem věčně se navracející pochybnosti i toužebná očekávání člověka stiženého existenciálním nepokojem a neseného nadějným vzhlížením. Díky své schopnosti analyzovat a přitom zůstat spontánní si vytvořil vlastní výtvarný jazyk, založený především na využití výrazových vlastností barvy a na emocionálním účinku velkoryse uvolněného malířského rukopisu, podložený zájmem o vzájemné působení psychických a fyzických sil člověka, o různorodost racionálního, intuitivního a smyslového vnímání.

Patřil k umělecké generaci, která studovala v liberálním ovzduší konce šedesátých let, ale školu ukončila v nejhorším období normalizace v první polovině sedmdesátých let, kdy byla československá společnost opět izolována od okolního světa a bez kontaktů se zahraničním uměním. 

Generaci sedmdesátých let patří zásluha za převedení domácí tradice nezávislé tvorby z 60. let do období konce let osmdesátých a za udržení kontinuity vývoje českého výtvarného umění i jeho svébytného místa v evropském kontextu. Tito umělci se k tomuto dědictví programově hlásili a navazovali zejména na českou verzi existenciální figurální malby, která vzešla ze strukturální abstrakce počátku 60. let a používala symbol lidského těla jako druh morálního zrcadla společnosti. Aktualizovat osud člověka v současném světě prostřednictvím malby a sochařství znamenalo u většiny udržet distanc a pozici nemilosrdného a nekompromisního pozorovatele (Sozanský, Rittstein, Bukovský). Společnou inspirací byly expresivní proudy „Nové figurace“^[ nebo „Česká groteska“.

Vladimír Novák patřil k těm, kdo se záměrně vyhýbají zobecňujícím kritickým soudům a mravním apelům a místo toho zkoumají vlastní postoje a morálku ve vztahu ke světu, ve kterém žijí. Jeho tvorba patří v těchto souvislostech k nejosobnějším a nejdůraznějším projevům. Nezabývá se prostým zpodobováním lidí a věcí, ale zachycuje osudové situace, kde figura svou naléhavou přítomností v prostoru obrazu koncentruje veškerou pozornost. Tématem Novákových obrazů není pouze figura, ale neustálý zápas o její napřimování, který s každým obrazem znovu začíná.

Ve druhé polovině 70. let dospěl Vladimír Novák k podstatnému přehodnocení malířského výrazu a částečně i formy, diktované zhuštěnou emocí. Jeho tehdejší silně abstrahovaná malba se zabývá vymezením prostoru pro figuru redukovanou na pouhý fragment v barevném poli. Šlo spíše o záznamy událostí, napětí, neklidu a existenciální úzkosti, kde důležitou roli hrála kultivovaná barevnost téměř monochromního ladění.

Na počátku 80. let maloval převážně na sololitu, experimentoval s netradičními formáty skládaných nebo vyřezaných ploch a dospěl k autentickému a nezaměnitelnému výrazu. Novákovo pojetí obrazu je monumentální, nevyhýbá se sexuálním tématům a zároveň je v něm obsažena zvláštní zranitelná křehkost, která dodává obrazu naléhavost a živost. Jeho tehdejší tvorba se koncentruje na téma vratkosti lidské identity v moderní společnosti a zdůrazňuje spíše intelektuální pól jeho osobnostního založení. 

Novákův nezaměnitelně osobní malířský projev, který je syntézou prožívání vnějšího, často odtažitého světa, i nejniternějších myšlenek a pohnutek, je dílem nepominutelné hloubky a síly, promlouvajícím o lidském údělu a bohatosti existence.

Autorské  výstavy

• 1977 Vladimír Novák – J. Kašpar, Galerie Fronta, Praha
• 1979 Vladimír Novák, Činoherní klub Praha
• 1981 Vladimír Novák: Obrazy a kresby, Divadlo v Nerudovce, Praha
• 1982 Vladimír Novák, Kurt Gebauer, Dům kultury, Orlová
• 1983/1984 Vladimír Novák, Ústřední kulturní dům železničářů, Praha
• 1986 Vladimír Novák: Kresby, Galerie Na bidýlku, Brno
• 1986 Vladimír Novák, Galerie Opatov, Praha
• 1987 Vladimír Novák: Obrazy, Galerie hlavního města Prahy, Staroměstská radnice
• 1989 Vladimír Novák: Kresby, Malá galerie Československého spisovatele, Praha
• 1992 Vladimír Novák: Obrazy, kresby, kvaše / Pictures, drawings, gouaches, Galerie pod Vyšehradem, Praha 2
• 1994 Vladimír Novák: Rané obrazy a kresby, Galerie ´60/´70, Praha
• 1994 Vladimír Novák: Zjevení Svatého Jana, Galerie Litera, Praha
• 1994/1995 Vladimír Novák, Galerie Gema Art, Praha
• 1995 Vladimír Novák, Galerie umění Karlovy Vary
• 1999 Vladimír Novák: Muž ve větru / Man in the Wind, Míčovna Pražského hradu, Praha
• 2001 Vladimír Novák: Krásné dny, Obrazy 1967/1980, Galerie Peron, Praha
• 2002 Vladimír Novák: Il Paradiso: Kresby – drawings, Galerie Gambit, Praha
• 2002 Vladimír Novák: Obrazy, Galerie Bayer & Bayer, Řetězová, Praha
• 2003/2004 Vladimír Novák (Česká kresba 15), Galerie umění Karlovy Vary
• 2005 Vladimír Novák: Quasiretro, Mánes, Praha
• 2005 Vladimír Novák: Doppioluogo, Studio Guastalla Arte Moderna e Contemporanea, Milán
• 2005 Vladimír Novák: Bloudění (Práce na papíře), Oblastní galerie Liberec
• 2005 Vladimír Novák, Galerie Na půdě, Vrchlabí
• 2007 Vladimír Novák: Prostory a krajina, Galerie Woxart, Praha
• 2009 Vladimír Novák: Obrazy 2003–2009, Vladimír Novák: Blšany, Galerie Benedikta Rejta, Louny
• 2009 Vladimír Novák: Malé formáty, Galerie Dion, Praha
• 2011/2012 Vladimír Novák: Magma, světlo poutníka, Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, Most
• 2012 Vladimír Novák: Za horizontem, Topičův salon, Praha
• 2012 Vladimír Novák, Galerie Magna, Ostrava
• 2013 Vladimír Novák: Útěk z kříže, Galerie Vltavín, Praha
• 2017 Vladimír Novák: Kontinuita, Museum Montanelli, Praha
• 2019 Vladimír Novák: Kresby a malby z let 2017–2019, Galerie Mariánská, České Budějovice
• 2020 Vladimír Novák: Krajiny současné a minulé, Galerie města Loun