Petr Nikl je český malíř, hudebník, fotograf a divadelník. V letech 1976 - 1980 studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, poté 1981 - 1987 Akademii výtvarných umění v Praze (v ateliéru prof. Arnošta Paderlíka a Jiřího Ptáčka). V roce 1995 byla Petru Niklovi udělena Cena Jindřicha Chalupeckého. Petr Nikl byl členem již zaniklé umělecké skupiny Tvrdohlaví. Samovolné práce Petra Nikla jsou pozoruhodným souborem abstraktních děl, která v sobě spojují zvláštní estetickou působivost s fascinující imaginativní silou. Zároveň však představují i vzácné svědectví toho, že navzdory požadavkům doby má umělec stále možnost překonat ctižádostivé ego, ustoupit s pokorou do pozadí a nechat se projevit samotnou přírodu tak, jak to dokáže pouze ona – způsobem velkolepým, stále se proměňujícím a neopakovatelným. Samovolné abstraktní obrazy Petra Nikla evokují nejčastěji podoby živočichů, rostlin či hmyzu. Jeho první kresby byly vyryty v červených cihlách balkónu čtvrtého patra, letícího nad funkcionalistickým urbanismem Baťových domků. Extrémní introvert, fixovaný v útulném prostředí umělecké rodiny. V kolektivu byl vždy poněkud stranou, i když už od raného dětství se v jeho povaze mísil pud sebezáchovné bázlivosti s jemně přidrzlými provokacemi. Tvořivé prostředí domova mu vtisklo smysl pro hru a zábavu všeho druhu, jež neopadla pubertou, proběhla-li tato vůbec.
Často bylo slýchat jeho vysoce položený přednes i zpěv, ale taky tlukot kladívka o betonové schody, kde s chutí zabíjel mravence. Základní devítiletou školou prošel bez větších problémů, kolapsem skončila pouze hra na klavír, kam docházel po 4 roky. Ze sportu měl rád tenis a všechny míčové hry, nabízející překvapivé situace. Za míčem se dokázal fanaticky honit až do úplného vyčerpání. Výtvarný kroužek pod vedením Jiřího Pekárka se však stal jeho základním zdrojem uspokojení. Zde i doma pak upřesňoval své výsledky pozorování.
Neboť štastné okolnosti dětství v něm vypěstovaly především smysl vášnivého pozorovatele. Představivost a in-spirace se v něm odvíjela z tří hlavních rodinných aktivit: Otec - akademický malíř, v jeho ateliéru, prosyceném směsí terpetýnu, damary a včelího vosku často napodoboval jeho stylizaci. Za zvuků hudby z filmu Sněhurka a sedm trpaslíků a tehdy ještě Skupova Spejbla a Hurvínka kreslil v devíti letech kubisticky deformované tváře. Jeho pozdější vztah ke kulovitým tvarům zřejmě vychází z tehdejšího prostředí zakulaceného desingu 60. let a také především z vlivu výtvarné stylizace maminky - návrhářky hraček.
Její modely i realizované hračky z Fatry Napajedla jsou pro něj dnes fascinujícimi syntézami tvorů a tváří do kulovitých kompozic, plných na jedné straně mazlivé stylizace a na druhé straně pocitu jakýchsi kosmických těles. Navíc jsou buď z gumy nebo nafukovací z plastu a jejich měkkost se mu vtlačila do těla. Byl první, kdo je na rybníku testoval ještě předtím, než se začaly sériově vyrábět.
"Bylo jim třeba vždy nafouknout ,duši", aby se zjevil jejich tvar. Některé má dnes stále nafouklé tehdejším dechem."
Třetím inspiračním zdrojem byl sklep, kde pobýval dědeček-zlepšovatel a dřevomodelář. Pracoval celý život u Bati, za války například vylepšil design plynové masky. Odtud zřejmě Niklova pozdější záliba v maskách. Sklep voněl kostním klihem a dřevem. V něm poznal kluzkost umakartu, pichlavost hobry a práci např. s hoblíkem. Později většinu svých loutek vytvořil právě v tomto sklepě.

Autorské knihy

• Pohádka o Rybitince, 2001, 2008
• O Rybabě a Mořské duši, 2002
• Lingvistické pohádky, 2006
• Záhádky, 2007
• Jělěňovití, 2008
• Orbis pictus aneb..., 2008
• Blázníček, 2009
• Přeshádky, 2010
• Žlutí lvi, 2011
• Divňáci z Ňjújorku, 2012
• Kudlanka čas / Noty mollové, 2013

Ilustrace

• Josef Hiršal: Hiršalův skicák, 2009, 2016
• Dokument jedné z nejstarší Niklovy divadelní performance (Muzeum umění Benešov, 1991)Jiří Dědeček: Život a cesta hrocha Obludvíka, 2013

Hudba

• Nebojím se smrtihlava, 2004
• Přesletec, 2006
• Jělěňovití, 2008 (CD příloha ke knize)
• Vlci v srdci / Wolfpackheart, 2012
• Kudlanka čas / Noty mollové, 2014
• Pro mě na, 2016
• Jino taje opic, 2017
• Protisvětlo, 2018
• Destička nepopsaná, 2020
• Hudebníček, 2020